| Next revision | Previous revision |
| bauerova [14.08.2022 15:30] – created dusan | bauerova [16.09.2022 13:50] (current) – dusan |
|---|
| == Nové konzervování-restaurování médií == | == Nové konzervování-restaurování médií == |
| |
| [[Zuzana Bauerová]] | [[contributors#bauerova|Zuzana Bauerová]] |
| | |
| | {{TOC}} |
| |
| Jsem historička umění a konzervátorka-restaurátorka malby. Věnuji se zejména teorii a historii konzervování-restaurování kulturního bohatství, zajímají mě různé přístupy tzv. rozhodovacích procesů z hlediska institucionálního, metodického a profesního, z historické perspektivy i vztahu k budoucím generacím. Tedy okolnosti, které ovlivňují konzervátorsko-restaurátorskou praxi a samozřejmě (pokud existuje) konzervátorsko-restaurátorskou profesi. Asi proto mě editor tohoto sborníku přizval k napsání eseje na téma profesionálního konzervování-restaurování v kontextu závěru výzkumného projektu New Media Museums. | Jsem historička umění a konzervátorka-restaurátorka malby. Věnuji se zejména teorii a historii konzervování-restaurování kulturního bohatství, zajímají mě různé přístupy tzv. rozhodovacích procesů z hlediska institucionálního, metodického a profesního, z historické perspektivy i vztahu k budoucím generacím. Tedy okolnosti, které ovlivňují konzervátorsko-restaurátorskou praxi a samozřejmě (pokud existuje) konzervátorsko-restaurátorskou profesi. Asi proto mě editor tohoto sborníku přizval k napsání eseje na téma profesionálního konzervování-restaurování v kontextu závěru výzkumného projektu New Media Museums. |
| |
| Projektu jsem se neúčastnila a musím se přiznat, že jsem ho ani nesledovala od jeho začátku. Oproti všem aktivním účastníkům a spoluřešitelům mám proto tu výhodu v nevýhodě, že můžu (snad) s odstupem polemizovat nad některými jeho výstupy, které se ke mně dostaly jako jednomu z koncových uživatelů prostřednictvím internetové stránky projektu[(http://newmediamuseums.cead.space/ [24.7.2022])] a záznamů mezinárodního sympozia.[(https://www.youtube.com/watch?v=xuBEkiAB_qI&list=PLWRZTvgljmrgPWQtbK5Qi3ARi41SEHgYk [24.7.2022])] V kontextu výše zmíněné orientace mého zájmu je proto tento esej pokusem o náčrt intelektuálního rámce pro konzervování-restaurování nových médií v návaznosti na umění pohyblivého obrazu. Mojí ambicí je pokusit se o situování některých interpretací, se kterými řešitelé projektu pracují a které se dotýkají konzervování-restaurování jako procesu záchrany a ochrany kulturních objektů a stejně tak aj ve smyslu profese konzervování-restaurování. Pro naplnění tohoto vytyčeného cíle jsem zvolila srovnání tzv. tradičních přístupů památkové péče a nových potřeb, které oblast uchování umění pohyblivého obrazu postupně, i díky tomuto projektu, formuluje. Závěr eseje bychom snad mohli považovat i za dílčí návrh některých možných neortodoxních řešení pro další kroky v oblasti našeho zájmu. | Projektu jsem se neúčastnila a musím se přiznat, že jsem ho ani nesledovala od jeho začátku. Oproti všem aktivním účastníkům a spoluřešitelům mám proto tu výhodu v nevýhodě, že můžu (snad) s odstupem polemizovat nad některými jeho výstupy, které se ke mně dostaly jako jednomu z koncových uživatelů prostřednictvím internetové stránky projektu[(http://newmediamuseums.cead.space/ [cit. 24.7.2022])] a záznamů mezinárodního sympozia.[(https://www.youtube.com/watch?v=xuBEkiAB_qI&list=PLWRZTvgljmrgPWQtbK5Qi3ARi41SEHgYk [cit. 24.7.2022])] V kontextu výše zmíněné orientace mého zájmu je proto tento esej pokusem o náčrt intelektuálního rámce pro konzervování-restaurování nových médií v návaznosti na umění pohyblivého obrazu. Mojí ambicí je pokusit se o situování některých interpretací, se kterými řešitelé projektu pracují a které se dotýkají konzervování-restaurování jako procesu záchrany a ochrany kulturních objektů a stejně tak aj ve smyslu profese konzervování-restaurování. Pro naplnění tohoto vytyčeného cíle jsem zvolila srovnání tzv. tradičních přístupů památkové péče a nových potřeb, které oblast uchování umění pohyblivého obrazu postupně, i díky tomuto projektu, formuluje. Závěr eseje bychom snad mohli považovat i za dílčí návrh některých možných neortodoxních řešení pro další kroky v oblasti našeho zájmu. |
| |
| ===1. Profese – definice, dokumenty, instituce, pravidla ...=== | ====1. Profese – definice, dokumenty, instituce, pravidla ...==== |
| |
| Zatím posledním dokumentem, který v České republice definuje profesi konzervátora-restaurátora je Dokument o profesi konzervátora-restaurátora z roku 2010.[(//Dokument o profesi konzervátora-restaurátora//, Asociace muzeí a galerií ČR, 2010. Terminologie 'konzervování-restaurování' ve spojitosti s odborným ošetřením výtvarných a uměleckořemeslných děl vychází z doporučení ICOM-CC (2008).)] Jak uvádí důvodová zpráva je jeho účelem "stanovit základní cíle zásady a požadavky vztahující se k profesi konzervátora-restaurátora a určit roli konzervátora-restaurátora při ochraně kulturního dědictví v muzeích a galeriích České republiky."[("Důvodová zpráva", In: Lehmannová, Martina (ed.), //Etické kodexy//, Český výbor ICOM, 2014, s. 63-64.)] Můžeme jej považovat za nelegislativní rámec, který vyšel z dokumentů mezinárodních profesních organizací.[(Lehmannová 2014, s. 64: "//Profesní kodec konzervátora-restaurátora ICOM-CC// (1986); //ICOM Code of Ethics for Museums// (2004); //Dokument z Vantaa// (2000); //Victoria & Albert Museum Conservation Department Ethics Checklist// (1994, 2004); //E.C.C.O. Professional Guidelines I-III// (2002-2004); //AIC Code of Ethics and Guidelines for Practice// (1994); //ICOM-CC Resolution on Terminoogy for Conservation// (2008); //Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací//; //Competences for Access to the Conservation-Restoration Profession//." A dále na s. 76-77 jsou uvedeny všechny použité zdroje.)] Tím nám poskytuje jistou terminologickou základnu a návrh profesních zásad pro odborné postupy konzervování-restaurování objektů v kulturních institucích. | Zatím posledním dokumentem, který v České republice definuje profesi konzervátora-restaurátora je Dokument o profesi konzervátora-restaurátora z roku 2010.[(//Dokument o profesi konzervátora-restaurátora//, Asociace muzeí a galerií ČR, 2010. Terminologie 'konzervování-restaurování' ve spojitosti s odborným ošetřením výtvarných a uměleckořemeslných děl vychází z doporučení ICOM-CC (2008).)] Jak uvádí důvodová zpráva je jeho účelem "stanovit základní cíle zásady a požadavky vztahující se k profesi konzervátora-restaurátora a určit roli konzervátora-restaurátora při ochraně kulturního dědictví v muzeích a galeriích České republiky."[("Důvodová zpráva", In: Lehmannová, Martina (ed.), //Etické kodexy//, Český výbor ICOM, 2014, s. 63-64.)] Můžeme jej považovat za nelegislativní rámec, který vyšel z dokumentů mezinárodních profesních organizací.[(Lehmannová 2014, s. 64: "//Profesní kodec konzervátora-restaurátora ICOM-CC// (1986); //ICOM Code of Ethics for Museums// (2004); //Dokument z Vantaa// (2000); //Victoria & Albert Museum Conservation Department Ethics Checklist// (1994, 2004); //E.C.C.O. Professional Guidelines I-III// (2002-2004); //AIC Code of Ethics and Guidelines for Practice// (1994); //ICOM-CC Resolution on Terminoogy for Conservation// (2008); //Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací//; //Competences for Access to the Conservation-Restoration Profession//." A dále na s. 76-77 jsou uvedeny všechny použité zdroje.)] Tím nám poskytuje jistou terminologickou základnu a návrh profesních zásad pro odborné postupy konzervování-restaurování objektů v kulturních institucích. |
| |
| I po více než dekádě od přijetí a publikování Dokumentu ale skutečností zůstává, že se nám v českém prostředí nepovedlo přesně vymezit obor konzervátora-restaurátora vůči ostatním disciplínám. A navzdory aktivitám E.C.C.O. a akreditačním řízením některých našich i zahraničních univerzit a akademií, nemáme u nás, ale ani v Evropě, kodifikovány požadavky na náplň a rozsah vzdělávání pro konzervátory-restaurátory. Tyto oblasti charakterizují spíše četné diskuse a mezioborové dialogy,[(Mezi nejaktuálnějšími uvádím např.: Conversations on Conservation: Current Issues and Future Strategies in Decision Making, https://www.icom-cc.org/en/calendar/event/conversations-on-conservation-current-issues-and-future-strategies-in-decision-making [24.7.2022].)] než konkrétní dokumenty s všeobecní mezinárodní shodou jejich znění. O důvodech můžeme určitě polemizovat. Nicméně se asi shodneme, že svůj podíl na aktuální situaci má zejména široká škála materiálů a druhů objektů konzervování-restaurování, více nebo míň propracovaná metodologie přístupů pro konkrétní muzejní, galerijní nebo archivní sbírky, specifické situace při ochraně architektonického nebo archeologického kulturního dědictví a v neposlední řadě i konkrétní politické a společenské zájmy. Otázkou ale zůstává, jestli stávající poměry nedeterminují samotný charakter a podstata konzervování-restaurování. Ostatně, jako tomu bylo i v dosavadní historii... | I po více než dekádě od přijetí a publikování Dokumentu ale skutečností zůstává, že se nám v českém prostředí nepovedlo přesně vymezit obor konzervátora-restaurátora vůči ostatním disciplínám. A navzdory aktivitám E.C.C.O. a akreditačním řízením některých našich i zahraničních univerzit a akademií, nemáme u nás, ale ani v Evropě, kodifikovány požadavky na náplň a rozsah vzdělávání pro konzervátory-restaurátory. Tyto oblasti charakterizují spíše četné diskuse a mezioborové dialogy, než konkrétní dokumenty s všeobecní mezinárodní shodou jejich znění.[(Mezi nejaktuálnějšími uvádím např.: Conversations on Conservation: Current Issues and Future Strategies in Decision Making, https://www.icom-cc.org/en/calendar/event/conversations-on-conservation-current-issues-and-future-strategies-in-decision-making [cit. 24.7.2022].)] O důvodech můžeme určitě polemizovat. Nicméně se asi shodneme, že svůj podíl na aktuální situaci má zejména široká škála materiálů a druhů objektů konzervování-restaurování, více nebo míň propracovaná metodologie přístupů pro konkrétní muzejní, galerijní nebo archivní sbírky, specifické situace při ochraně architektonického nebo archeologického kulturního dědictví a v neposlední řadě i konkrétní politické a společenské zájmy. Otázkou ale zůstává, jestli stávající poměry nedeterminují samotný charakter a podstata konzervování-restaurování. Ostatně, jako tomu bylo i v dosavadní historii... |
| |
| Téměř ve stejném roce, ve kterém byl díky Asociaci muzeí a galerií ČR a Českému výboru ICOM publikován Dokument o profesi konzervátora-restaurátora, s jistou dávkou nadsázky a humoru označil britský konzervátor-restaurátor Jonathan Ashley-Smith naši profesi za adolescenta.[(Ashley-Smith, Jonathan, "The Adolescence of the Profession", příspěvek prezentován na konferenci Conservation: Principles, Dilemma and Uncomfortable Truths, Londýn, 24.9.2009, dostupné online: https://www.icom-cc.org/en/downloads/the-adolescence-of-the-profession [24.7.2022]; viz taky publikace: Richmond, Alison – Bracker, Alison (eds.), //Conservation Principles, Dilemas and Uncomfortable Thruths//, London, 2009.)] Nedospělost nebo nevyspělost konzervování-restaurování prezentoval na charakteristických črtách této vývojové etapy lidského jedince z pohledu psychologie a přizpůsobení se kodifikovaným sociálním vztahům ve společnosti. Využil i 'serióznější důkazy': například poukázal na pojmy, které společnost (ve smyslu society, community) propojuje s představami o profesi a jejich aktivitách – //vyspravení, očištění, restaurování a konzervování//. Odkázal na jejich původ v 19. století, i když do této řady neopomněl přidat //udržitelnost// jako pojem dnešních dní. | Téměř ve stejném roce, ve kterém byl díky Asociaci muzeí a galerií ČR a Českému výboru ICOM publikován Dokument o profesi konzervátora-restaurátora, s jistou dávkou nadsázky a humoru označil britský konzervátor-restaurátor Jonathan Ashley-Smith naši profesi za adolescenta.[(Ashley-Smith, Jonathan, "The Adolescence of the Profession", příspěvek prezentován na konferenci Conservation: Principles, Dilemma and Uncomfortable Truths, Londýn, 24.9.2009, dostupné online: https://www.icom-cc.org/en/downloads/the-adolescence-of-the-profession [cit. 24.7.2022]; viz taky publikace: Richmond, Alison – Bracker, Alison (eds.), //Conservation Principles, Dilemas and Uncomfortable Thruths//, London, 2009.)] Nedospělost nebo nevyspělost konzervování-restaurování prezentoval na charakteristických črtách této vývojové etapy lidského jedince z pohledu psychologie a přizpůsobení se kodifikovaným sociálním vztahům ve společnosti. Využil i 'serióznější důkazy': například poukázal na pojmy, které společnost (ve smyslu society, community) propojuje s představami o profesi a jejich aktivitách – //vyspravení, očištění, restaurování a konzervování//. Odkázal na jejich původ v 19. století, i když do této řady neopomněl přidat //udržitelnost// jako pojem dnešních dní. |
| |
| Současná památkářská literatura[(Mezi poslední v českém prostředí publikovanou patří eseje vydané v knize: Melková, Pavla (ed.), //Živá památka//, Praha: IPR Praha, 2022.)] pracuje právě s tímto historickým obdobím, kdy byl konstituován základní rámec pro odbornou správu a péči kulturního dědictví. Soubor hodnot, kterými byl Aloisem Rieglem ve Střední Evropě definován předmět (státní) ochrany kulturního dědictví, byl filozofickým a pojmovým výstupem Vídeňské školy dějin umění. O více než šedesát let později byly tyto hodnoty na mezinárodní úrovni kodifikovány ve formě Benátské charty. Jejími následnými ratifikacemi v národních legislativách tzv. západního světa, se na národních úrovních zajistily oficiální preference pro tvorbu a následnou podporu památkových ideologií. | Současná památkářská literatura[(Mezi poslední v českém prostředí publikovanou patří eseje vydané v knize: Melková, Pavla (ed.), //Živá památka//, Praha: IPR Praha, 2022.)] pracuje právě s tímto historickým obdobím, kdy byl konstituován základní rámec pro odbornou správu a péči kulturního dědictví. Soubor hodnot, kterými byl Aloisem Rieglem ve Střední Evropě definován předmět (státní) ochrany kulturního dědictví, byl filozofickým a pojmovým výstupem Vídeňské školy dějin umění. O více než šedesát let později byly tyto hodnoty na mezinárodní úrovni kodifikovány ve formě Benátské charty. Jejími následnými ratifikacemi v národních legislativách tzv. západního světa, se na národních úrovních zajistily oficiální preference pro tvorbu a následnou podporu památkových ideologií. |
| Díky historickým i současným diskurzům ve státní památkové péči, došlo k rozšíření pohledů na objekty ochrany, k revizi jejich pojmů, cílů a nástrojů. Abychom si připomněli jenom některé, které měli i přímý vliv na proces konzervování-restaurování, uvádím: v západním světě vlivná teorie Cesare Brandiho společně s rigidním přesvědčením o reverzibilitě zásahu musela pod tlakem postmoderny připustit, že každá konzervátorsko-restaurátorská intervence je nevratným procesem;[(Česky vyšlo: Brandi, Cesare, //Teorie restaurování//, Tichá Byzanc, 2000.)] globalizace rozšířila předměty památkové péče o nehmotné kulturní dědictví, aby tak památkové péče upřednostnila termín 'kulturní bohatství' před 'kulturním dědictvím'; kreativní sociální teorie francouzských intelektuálů šedesátých let 20. století prosadily Foucaultovské teorie forem společenské moci a Bourdieurovské sociální hry do památkového 'kolektivního výběru' a dopomohly uplatnění participace komunity přímo do rozhodovacích procesů v památkové péči.[(Graeber 2017, pozn. 9, s. 67-68.)] A nejenom to. Současné návrhy tzv. experimentální památkové péče poukazují na překonání utopie Johna Ruskina a hnutí Arts and Crafts – tj. že naší povinností je předat zděděné kulturní dědictví dalším generacím ve stavu, ve kterém jsme ho zdědili.[(Více o této aktivitě pojednávají eseje Melková 2022, zejména s. 67: "Jedna oblast, která má v tomto ohledu veliký potenciál, je 'experimentální památkové péče' – teoreticky podložená praxe, která testuje hypotézy týkající se toho, čím by památková péče mohla být a co by mohla dělat.")] Experimentální památkové péče naopak "... uchopí kulturu jako mezigenerační fenomén – jako sdílené dědictví … jako něco, co patří vícero generacím. To je základ mezigenerační rovnosti – zanechat svět v takovém stavu, aby ho mohly naše děti užívat stejně jako my. Což není totéž jako zanechat ho ve stavu, v jakém jsme ho našli, to je nemožné z podstaty věci, protože nejhlubší přirozenosti existence je změna."[(Otero-Pailos 2022, pozn. 9, s. 67.)] | Díky historickým i současným diskurzům ve státní památkové péči, došlo k rozšíření pohledů na objekty ochrany, k revizi jejich pojmů, cílů a nástrojů. Abychom si připomněli jenom některé, které měli i přímý vliv na proces konzervování-restaurování, uvádím: v západním světě vlivná teorie Cesare Brandiho společně s rigidním přesvědčením o reverzibilitě zásahu musela pod tlakem postmoderny připustit, že každá konzervátorsko-restaurátorská intervence je nevratným procesem;[(Česky vyšlo: Brandi, Cesare, //Teorie restaurování//, Tichá Byzanc, 2000.)] globalizace rozšířila předměty památkové péče o nehmotné kulturní dědictví, aby tak památkové péče upřednostnila termín 'kulturní bohatství' před 'kulturním dědictvím'; kreativní sociální teorie francouzských intelektuálů šedesátých let 20. století prosadily Foucaultovské teorie forem společenské moci a Bourdieurovské sociální hry do památkového 'kolektivního výběru' a dopomohly uplatnění participace komunity přímo do rozhodovacích procesů v památkové péči.[(Graeber 2017, pozn. 9, s. 67-68.)] A nejenom to. Současné návrhy tzv. experimentální památkové péče poukazují na překonání utopie Johna Ruskina a hnutí Arts and Crafts – tj. že naší povinností je předat zděděné kulturní dědictví dalším generacím ve stavu, ve kterém jsme ho zdědili.[(Více o této aktivitě pojednávají eseje Melková 2022, zejména s. 67: "Jedna oblast, která má v tomto ohledu veliký potenciál, je 'experimentální památkové péče' – teoreticky podložená praxe, která testuje hypotézy týkající se toho, čím by památková péče mohla být a co by mohla dělat.")] Experimentální památkové péče naopak "... uchopí kulturu jako mezigenerační fenomén – jako sdílené dědictví … jako něco, co patří vícero generacím. To je základ mezigenerační rovnosti – zanechat svět v takovém stavu, aby ho mohly naše děti užívat stejně jako my. Což není totéž jako zanechat ho ve stavu, v jakém jsme ho našli, to je nemožné z podstaty věci, protože nejhlubší přirozenosti existence je změna."[(Otero-Pailos 2022, pozn. 9, s. 67.)] |
| |
| Zmíněné korekce pojmových kategorií demonstrují posouvání hranic oboru a ve své podstatě připravují půdu pro "pohyb ven z hranic dosavadní zkušenosti."[(Otero-Pailos, J., pozn. 9, s. 68.)] Pomyslný pohyb hranic oboru má oporu v "autorizovaném památkovém diskursu," který je moderován mezinárodními organizacemi jako je UNESCO, ICOMOS, případně ICOM, ICCROM, nebo IIC a zajišťuje tak etablování nových či doplněných priorit a přístupů shora dolů.[(Smith, Laurajane, //Archeological Theory and the Politics of Cultural Heritage//, London, 2004.)] Ze svojí podstaty tak předurčuje společenské a kulturní instituce k normalizaci a následné kontrole.[(Na tento rys památkové péče poukazuje i Otero-Pailos, Jorge, "Experimentální památkové péče", in: Melková 2022, s. 24: "společenské instituce kodifikují lidskou zkušenost za účelem její normalizace a kontroly.")] Je důležité si uvědomit, že tento proces (a nemusí vždy mít koncovku v podobě zákona) má jisté zákonitosti a ustálené postupy, které si vyžadují delší čas a v konečném důsledku nezřídka generují nárůst dalších pravidel, povinností a byrokratického aparátu.[(Graeber 2017, pozn. 9, s. 16.)] Rozhodně se nejedná o procesy flexibilní, které obratně korespondují nebo reagují na potřeby společnosti, památkové péče nebo konkrétní památky. | Zmíněné korekce pojmových kategorií demonstrují posouvání hranic oboru a ve své podstatě připravují půdu pro "pohyb ven z hranic dosavadní zkušenosti."[(Otero-Pailos 2022, pozn. 9, s. 68.)] Pomyslný pohyb hranic oboru má oporu v "autorizovaném památkovém diskursu," který je moderován mezinárodními organizacemi jako je UNESCO, ICOMOS, případně ICOM, ICCROM, nebo IIC a zajišťuje tak etablování nových či doplněných priorit a přístupů shora dolů.[(Smith, Laurajane, //Archeological Theory and the Politics of Cultural Heritage//, London, 2004.)] Ze svojí podstaty tak předurčuje společenské a kulturní instituce k normalizaci a následné kontrole.[(Na tento rys památkové péče poukazuje i Otero-Pailos, Jorge, "Experimentální památkové péče", in: Melková 2022, s. 24: "společenské instituce kodifikují lidskou zkušenost za účelem její normalizace a kontroly.")] Je důležité si uvědomit, že tento proces (a nemusí vždy mít koncovku v podobě zákona) má jisté zákonitosti a ustálené postupy, které si vyžadují delší čas a v konečném důsledku nezřídka generují nárůst dalších pravidel, povinností a byrokratického aparátu.[(Graeber 2017, pozn. 9, s. 16.)] Rozhodně se nejedná o procesy flexibilní, které obratně korespondují nebo reagují na potřeby společnosti, památkové péče nebo konkrétní památky. |
| |
| Naproti tomu zmiňovaný pohyb 'za' hranice dosavadní praxe, náleží spíše palčivým aktuálním problémům a potřebám konkrétní umělecké, konzervátorsko-restaurátorské a památkářské praxe, včetně požadavkům společnosti. Realizuje se formou menších projektů, nebo adresnými aktivitami. Jejich konkrétní pojmenování problémů z principu volá po přímé odpovědnosti a okamžité nápravě. Akce aktivistů umožňují flexibilní změny, přičemž připouští i jistou míru chybovosti svých stanovisek. Výsledkem takto vyhrocených situací mohou být nové, často neortodoxní přístupy.[(Otero-Pailos 2022, pozn. 9, s. 68-69.)] Je důležité si uvědomit, že právě oni jsou nadějí pro konkrétní objekt, obor i disciplínu. A jako takové jsou součástí přirozeného životního cyklu, a tak i očekávaným výstupem naší odpovědnosti vůči mlhavým budoucím generacím.[(Otero-Pailos 2022, pozn. 17, s. 25: "Časové měřítko je nejčastější krátké: naše osobní volby nejspíš zemřou s námi, pokud nebudou nějakým způsobem rezonovat s budoucími volbami mladších generací." Porovnej: Bauerová, Zuzana, "Konzervátor-restaurátor = Indiana Jones s bičem na minulost a budoucnost?", Plato Ostrava, 20.11.2019, dostupné: https://www.youtube.com/watch?v=8HN2zrsrCZc [24.7.2022].)] | Naproti tomu zmiňovaný pohyb 'za' hranice dosavadní praxe, náleží spíše palčivým aktuálním problémům a potřebám konkrétní umělecké, konzervátorsko-restaurátorské a památkářské praxe, včetně požadavkům společnosti. Realizuje se formou menších projektů, nebo adresnými aktivitami. Jejich konkrétní pojmenování problémů z principu volá po přímé odpovědnosti a okamžité nápravě. Akce aktivistů umožňují flexibilní změny, přičemž připouští i jistou míru chybovosti svých stanovisek. Výsledkem takto vyhrocených situací mohou být nové, často neortodoxní přístupy.[(Otero-Pailos 2022, pozn. 9, s. 68-69.)] Je důležité si uvědomit, že právě oni jsou nadějí pro konkrétní objekt, obor i disciplínu. A jako takové jsou součástí přirozeného životního cyklu, a tak i očekávaným výstupem naší odpovědnosti vůči mlhavým budoucím generacím.[(Otero-Pailos 2022, pozn. 17, s. 25: "Časové měřítko je nejčastější krátké: naše osobní volby nejspíš zemřou s námi, pokud nebudou nějakým způsobem rezonovat s budoucími volbami mladších generací." Porovnej: Bauerová, Zuzana, "Konzervátor-restaurátor = Indiana Jones s bičem na minulost a budoucnost?", Plato Ostrava, 20.11.2019, dostupné: https://www.youtube.com/watch?v=8HN2zrsrCZc [cit. 24.7.2022].)] |
| |
| === 2. Od instituce k objektu === | ==== 2. Od instituce k objektu ==== |
| |
| Pokud jsem z dostupných informací a shlédnutých záznamů pochopila, projekt New Media Museums se nachází právě v tomto stadiu, tj. volá po uznání potřeb objektů pohyblivého obrazu ze strany státních kulturních (a akademických) institucí, případně ze strany jejich zřizovatelů. Považuji nastavení projektu, jeho zaměření a strukturování za zcela správné a cením si jeho výsledků. Rozumím apelu odborníků z různých oblasti po zajištění materiální, technologické a personální infrastruktury ze strany kompetentních (povětšinou národních) institucí. S odvoláním se na výše napsané, si dovolím poukázat na závěry, které by mohly, dle mého názoru, sbírání, uchovávání a konzervování-restaurování pohyblivého obrazu zkomplikovat. | Pokud jsem z dostupných informací a shlédnutých záznamů pochopila, projekt New Media Museums se nachází právě v tomto stadiu, tj. volá po uznání potřeb objektů pohyblivého obrazu ze strany státních kulturních (a akademických) institucí, případně ze strany jejich zřizovatelů. Považuji nastavení projektu, jeho zaměření a strukturování za zcela správné a cením si jeho výsledků. Rozumím apelu odborníků z různých oblasti po zajištění materiální, technologické a personální infrastruktury ze strany kompetentních (povětšinou národních) institucí. S odvoláním se na výše napsané, si dovolím poukázat na závěry, které by mohly, dle mého názoru, sbírání, uchovávání a konzervování-restaurování pohyblivého obrazu zkomplikovat. |
| Toto uvažování představuje velkou intelektuální změnu v památkové péči. Rovněž tak přímo ovlivňuje i konzervování-restaurování v celé šíři svého významu, tj. jeho proces záchrany a ochrany, ale i profesi. Podobně jako v případě architektonického kulturního dědictví, v jejímž rámci dnes uvažujeme například o tzv. experimentální památkové péči, vidím v integraci pohyblivého obrazu (tj. objektů definovaných v dnešní době) do systému jeho muzealizace výzvu v podobě identifikování nových znalostí relevantních pro tento úkol: "... rozšířený objekt umožňuje rozšíření intelektuálního rámci kulturního dědictví, který na oplátku umožňuje existenci objektu jako předmětu památkové péče."[(Otero-Pailos 2022, s. 17.)] Rovněž tak konzervátorsko-restaurátorská intervence do materiálové podstaty kulturního díla pohyblivého obrazu reflektuje aktuální sociální interakce, tj. je odrazem systému současných každodenních sociálních vztahů. Zde je ukotveno i pochopení legitimity ochrany kulturního objektu. | Toto uvažování představuje velkou intelektuální změnu v památkové péči. Rovněž tak přímo ovlivňuje i konzervování-restaurování v celé šíři svého významu, tj. jeho proces záchrany a ochrany, ale i profesi. Podobně jako v případě architektonického kulturního dědictví, v jejímž rámci dnes uvažujeme například o tzv. experimentální památkové péči, vidím v integraci pohyblivého obrazu (tj. objektů definovaných v dnešní době) do systému jeho muzealizace výzvu v podobě identifikování nových znalostí relevantních pro tento úkol: "... rozšířený objekt umožňuje rozšíření intelektuálního rámci kulturního dědictví, který na oplátku umožňuje existenci objektu jako předmětu památkové péče."[(Otero-Pailos 2022, s. 17.)] Rovněž tak konzervátorsko-restaurátorská intervence do materiálové podstaty kulturního díla pohyblivého obrazu reflektuje aktuální sociální interakce, tj. je odrazem systému současných každodenních sociálních vztahů. Zde je ukotveno i pochopení legitimity ochrany kulturního objektu. |
| |
| === 3. (Time-based) media (art) conservator === | ==== 3. (Time-based) media (art) conservator ==== |
| |
| I když roli technického vybavení a technologických kompetencí u pohyblivého obrazu nechci vůbec zpochybnit, domnívám se, že jeho uchování není striktně technickým nebo infrastrukturním problémem. Jeho vyřešení nespočívá v dalších, lepších technologiích (zajištěných interně konkrétní institucí nebo dodavatelsky formou služeb, třeba od takto specializovaného 'hub-u' či 'lab-u'). Pokud bychom přeci jenom přijali argumenty pro prioritizaci technického problému, připustili bychom, že ponecháváme objekty pohyblivého obrazu dalším (nezřídka politickým či mocenským) machinacím a dalšímu účelovému vy-/zne-užívání a vystavujeme je stále větší závislosti na finančních prostředcích. | I když roli technického vybavení a technologických kompetencí u pohyblivého obrazu nechci vůbec zpochybnit, domnívám se, že jeho uchování není striktně technickým nebo infrastrukturním problémem. Jeho vyřešení nespočívá v dalších, lepších technologiích (zajištěných interně konkrétní institucí nebo dodavatelsky formou služeb, třeba od takto specializovaného 'hub-u' či 'lab-u'). Pokud bychom přeci jenom přijali argumenty pro prioritizaci technického problému, připustili bychom, že ponecháváme objekty pohyblivého obrazu dalším (nezřídka politickým či mocenským) machinacím a dalšímu účelovému vy-/zne-užívání a vystavujeme je stále větší závislosti na finančních prostředcích. |
| Velkou úlohou pro takto definované studijní možnosti je určitě nastavení jejich schopnosti pohotově reagovat na časté změny (vzhledem k vývoji technologií). Až pak můžeme otevřít otázku o jejich integraci do konkrétní kulturní nebo akademické instituce, nebo o zachování jejich institucionální nezávislosti. | Velkou úlohou pro takto definované studijní možnosti je určitě nastavení jejich schopnosti pohotově reagovat na časté změny (vzhledem k vývoji technologií). Až pak můžeme otevřít otázku o jejich integraci do konkrétní kulturní nebo akademické instituce, nebo o zachování jejich institucionální nezávislosti. |
| |
| === Závěr === | ==== Závěr ==== |
| |
| Na svojí cestě k dospělosti bude konzervování-restaurování i nadále součástí památkové péče. Pokud pohyblivý obraz a nová média jako nové objekty kulturního bohatství pomohou uvolnit dnešní zkostnatělé byrokratické postupy a otevřeně vyzvou k flexibilnějším reakcím na potřeby kulturních objektů ve formě možností konzervování-restaurování, můžeme se tímto směrem sebevědomě vydat. | Na svojí cestě k dospělosti bude konzervování-restaurování i nadále součástí památkové péče. Pokud pohyblivý obraz a nová média jako nové objekty kulturního bohatství pomohou uvolnit dnešní zkostnatělé byrokratické postupy a otevřeně vyzvou k flexibilnějším reakcím na potřeby kulturních objektů ve formě možností konzervování-restaurování, můžeme se tímto směrem sebevědomě vydat. |
| | |
| | Esej je k dispozici také v [[bauerova-en|angličtině]]. |
| |
| ~~REFNOTES~~ | ~~REFNOTES~~ |
| |
| | ~~NOTOC~~ |
